STŘÍBRO VLKŮ

1991–1996

autorské texty k obrazům a zvukovým instalacím

Dům vznáší-li se

mé jitro a oblaka plodnosti

strhávají v děloze rodící světy

ústy svými odpovídám světlem

v úsvitu prvního dne

klíč pluje v spánku moci

vědomí, nositel aury

přitahuje zářivá oblaka času

kořeny zpívajících řek

ukazují mantry

a v stínech tvých dlaní

rozpouštím hořící srdce

s anděly boje

Jen bojovník je pánem své tváře

Fénix souhvězdí jižní oblohy

loď tě ponese jako most

po proudu řeky

mé utrpení bude nekonečné

V hloubi mých dlaní

předhání se rej rybích ostruh

normandský šik

hrdá jak pěsti ocelových lodí

Ó pane, les ožívá most je živý

jak papoušci tak netopýři

se dají jíst

V hořícím purpuru

bratr mého hněvu

oblaka u nohou

hradba tvého smutku

slzy v mém nitru otvírají zem

po rtech nese se stín

pojď ke mně blíž

vyzkoušej mé srdce

do své tváře

had umírá na prsou své matky

pojď ke mně blíž

vyzkoušej mé srdce

do své tváře

Slepí

slepí chodci

zahrada zvuků na tvé pleti

on na tvém koni ona na tobě

broušené květy

nepodlehne očím ani meči

Prach se pozvedl

po nebi plují hvězdy a vlci

kosti se třpytí do tvé tváře

mlčí

má únava naplněna deštěm

mraky klesly na horu

až k ptákům

vzdáš se

a bůh setře ti každou slzu z očí

Její pláč její hlas

Ani slovo navíc nepřidáš andělům

kámen a roucho

ústa v dvoubřitém meči

planoucí oheň na koleni

ústa v dvoubřitém meči

po očích po nebi zpěv lví moci

oheň v zemi tak přichází váš sen

do uší ramena tak hluboce doufej

na strunách jitra plné oči vyschlých řek

ani slovo navíc nepřidáš andělům

Sucho v ústech jako vyprahlé ryby

tělo se lepí k tělu jako kameny

popel v tvých ranách

hrot v tvém těle

jako když led praská

nad tebou i v nebi

oko se zavírá a rudne

tak plameny hořícího draka

se navrací k ústem něhy

pohyby tvé linie

je krajina tepla

jako když led praská

nad tebou i v nebi

Ve světle a tmě v mezerách zubů

Záludné zahrady, zahrady strachu

plné jsou mlčení divokých zvířat

na srsti praskání rostoucích kostí

hněv tvůj čas mrtvých

vlhké rty s trny

plášť posázen hady

mocný hlas v nebi

Koráby nad korály

moje krev

potoky ryb

chladné jako nebe

Kořeny kvetou

podobně jako víno

jazyk co zachrání tě

u tvého stolu

chystám se na tebe

soud se dotýká nebe

až do oblak sahá

Můj dům zůstane čistý

Z nebe na zem květy jedu

potichu obcházíš změníš se v horu

království boží nad pramenem sucha

věčný spánek tvého hněvu

procitne v těle jak plameny rozkoše

naplní se ti břicho a moře tě vysuší

Trůn v nebi, jaspis a karneol

je měsíc rudých kvetoucích lilií

mám klíč od smrti i hrobu

žena oděná sluncem

miluji tu které číslo je 777

Smrt v poušti vyprahlých srdcí

ansiva opět zní

jitro zejících hrobů

tvé květy vadnou

musíme opustit písně

a opustit květy

Démanty na nebi svítí

záře zahaluje lesy

řeky z alabastru zpívají

Indiány střílet do copů

a padnout k tvým nohám

má jediná chladná euró

mé srdce pohřběte na wall street

v dubech usínám s vlčaty

oblaka hustá jak kůže hadího uštknutí

má jediná euró

vypálím ze svých útrob šípy s barevným peřím

má duše je silná, jak koruna tvá

mé srdce pohřběte na wall street

Albruno, kde skrýváš svá vlčata

posypá mtvého ptačími pery

a pohřbí tě s tvým koněm

Nech si proříznout hrdlo ať poznám jaký jsi

skrýváš se mým očím

šeptáš ze všech sil

Někde tam uprostřed mlhy

v tom bílém soumraku

potichu po špičkách ses přiblížila

na vzdálenost dotyku

vplula jsi pod kůži

jak stříbrná hvězda

strach ze samoty

Nesl to vítr

svléká své šaty

a dívá se z okna

v hlasu cítím

koho už neuvidím

Stvořena ze stříbra vlků

Ustroj mou sestru

budu zpívat mrtvý

tak jako had

když obtáčí se kolem úst

ustroj mou sestru dotkne se hory

své tělo otvírá vznaší se nad perutí

den i noc je tvá

Chladné kapky padají

cestu laním lemují

temné proudy řeky

třpytí se nad lesy

do moci noci

přichází vlci