SVATÝ ROK

2000

autorské texty k obrazům a zvukovým instalacím

Ve stínu mandrovníků

prorůstají ramena osamění

zachvěl se duch

zlatými cheruby

lvicí a tygřicí

Nad hladinou poletují ryby

údolí plné květů

stromy v obrysech papoušků

planul ohněm, planul kořením

z jeho snění orel

V džungli slova mlčí, kdo má hlad loví

Svítání krajiny

papoušci s naladěnými hlasy

vychází slunce vrací se den

zaved mě mezi zapadané stezky

trnité svahy buvolích cest

V slunečním kotouči

nic už neslyší

oči gazel

ranní rosa

její srdce

zakrývá svá ústa dlaní

Tělesné tvary v perleťovém moři

vyschlé bláto před očima

buvolí stesky na vrcholu

stáčí se do kruhu

hlas odpočinutí

nad tvou vytrvalostí

Sladké a slané

krev z krve

spolu tančí

vše z tvé vůle

Večerní hvězdo v magické moci

vyřezaná z dýh se velebí

nad ptáky se hrbí

vchod podivuhodně splétá

ducha spáření a leknutí

Vaší mezí je podzemí

Večerní hvězdo v magické moci

má krásná má milá

líbezná v spánku

hlas který zpívá

modrá hladina hedvábí

Hřbet palmových listů do rohů

ve vrcholcích stromů svaly buvolů

Dnes večer po půlnoci

ony usínají

na hladině nehybná těla

vzdálené hvězdy

ostrovy které spí

Červené vlasy

červené věci

nahé tělo s oštěpy

poslední Jarawa

co jedli nás

V obrysech těl v vznášejí se duše

v chladných vodách v klidném dechu

pod hladinou za úsvitu

Pod hvězdnou oblohou tajemství naší bolesti

planoucí vzduch

věže různé víry

polibek na čelo zanechán uprostřed očí

Na ranních listech stromů

krotký pes odpočívá v stínu

sebe sama lehké sem a tam

chodívají v hnojišti

učí se bát

pod trestem s šeptem

svou mzdu

bůh jim dá

V sluneční záři telátka žíznivá

vyschlé květy kokosů

pokleká a omývá se

orchidej rozkvetlá

milovaná v rozkoši

před tváří nebeská

Elektrický cvrček prořezává

odpolední slunce barakud

čedičové tváře probuzeni hlasem

oslňují zrak

zelená oáza palem

chladný koberec plný stínů

Zlatého skarabea v rozlitém oleji

mořský vítr otáčí cherubové

tvá víčka v nebeském blankytu

chvějivé arabesky v kamenném lese

Pohlédni k nebi

narudlé hrozny

strom v koruně mraků

víří ptačími zpěvy

kozičky v stínu květů

v červeném listí

hluboký spánek vůně tiší

teplé vody šumění

rozlévají se v horkém poledni

Přišla k nám okřídlená v závoji vlajícím

za sebou leč slabou krásnou

před sebou němou mlčenlivou něhou

tak mi lichotí rozvine se v blankytu

v opojných a líbezných

sladkostech bez jména

Noční obraz v očích

ona zahalena lungou nocí temnou

on s rozhalenou hrudí

uzly a spony své široké stuhy

vítr je nadnáší v tajemství svých těl

Vyprahlé dno po hladině do hlubin

v té slepé samotě obavám se pláče

hořící tělo na lůžku noci s otvorem do paže

tak sám odpočívám v pokoji bolesti

Za soumraku k vzpomínkám

ze svých smutků sklopí oči

rozlevá se na vlnách

šum slané vody

Mahagonoví bazili

včelí med a mupali

nad lagunou měsíční zář

do nebe bílý čang

v dechu noci usínám

jako bílý popeláč

Vychází hvězdy a ony se spojí

s mořskou pěnou se zemí

tak krásná je noční opona

krev rozkoše

oheň hoří od pramene k milosti

on k ní letmá ozvěna

radosti a něhy

Šelestí listím poustevníci barevní

zpěvy v srdci tvém

tmavé barvy rychlých vln

z mořských hlubin do písku

v třpytící se ulitu

V horké tmavé hloubi lesa

jasné tvary krásné luny

složil hlavu do dlaní

chladila ho oleji

v horké tmavé hloubi lesa

něžnostmi rozechvělá

podzemní zvuk

trvalý klid průsvitných gáz

kde se skrývá tygr

v horké tmavé hloubi lesa

Líbezná ve večerním světle

v nočním stínu na hebké myrtě

třpytí se slzy růže s vůní ambry

sní a v tichu odpočívá

lehce se vznáší v girlandách

NEBESKÝ KLÍH

2001–2008

autorské texty k obrazům a zvukovým instalacím

Poslyš pane v té chvíli větrů

zpívajících stromů letících jestřábů

v plachetkách osudu sladkém spánku

na dně řek slávky přeřezávají

kořeny vrb smutečních

na dno řek padají krásné ženy

a ráčci z vlasů splétají břehy

pozpátku vrací se kameny

k pramenu do nitra popelavých těl

větvičky praskají jako rakvičky

psi tisknou se k zemi, k listí

v žalostné písni písní

a uši svíjí se v lilie

Takovému pláči břehy nestačí

pod kůží ocásky ještěrčí

v záhybech hladové pokání

na leknínech ropuchy spí

kouzelné zpěvy meluzín

Když slunce lehá do červánků

v purpurovém moři ulehne

beránci noci

Ó lese jsi prosba má tajemná

velebná a zlatavá

a tělo mé mechové

zemi vydané

A taky s tebou budu na větrné straně

otáčet lopatky mlýnů

a po větru jako vůně květů

zamotám si hlavu v chlupech čmeláků

a brundibárů

i budu na budce snít

nebo okopávat jarní sníh

v cestu bílých bledulí

tak snad se s tebou usmířím

Zastavil se v krajině rozervané srdcem

sám bez sebe

v tichu sedí oči zavřené

hluboké duše bezbřehé

vysouší údolí slzavé

v tvé milosti

jsou neočekávané smrti

stopy stopařům

Štěrbiny očí mrazem bělavé

po okraji líbezném

zavírá se květ

Krve by ses nedořezal

stromy bys pořezal

Černá v proutí křídla zkroutí

míza hliněná s kostí spojená

nad sněhobílým polem

poletují duše

Popelavá víčka jazýčky vah

rozdrtil bych je v koření

a nasypal do ran

Do kříže sirky

do kříže křídy

Jen jedno mi je jasné

každý jednou usne

cestou k vám

v konvalinkách pod trávou

Asi nejsi nebeská

Andělská těla na sněhobílém

nejím

jen světlušky poletují

nad vodou a ve mně

Světlé dny se zde opakují

a převlékají

Krajiny se nemění

a tak se k nám vrací

karty skrývají krajiny

a ryby jedí květy

Lidi jedí ryby

ryby, které jedí jed

Srpek srpnový

trávy voňavý

s listím usychá

barva medová

vypálené pařezy

kupičky popela

tráva zlatavá

peřím vystlaná

Papoušci jsou zde v kleci

tak zamykají jejich hlasy

knedlíci je hlídají

svoje sítě neznají

Noc je den

kdy rybí šupiny spínají se k modlitbě

ve větru šelestí zvířatka z vody

a ženy jako vrby smuteční

ze snů nad hladinou se naklání

žabím hlasem šeptají

do dutin břehů do těl ptáků

o duších, co utěšují bolest

o žlutých pampeliškách

o rybích písních

o bílých myškách

Tak jak zpívá, tak i krade

život v duši ten je mučí

zvedají se mlhy

plující mraky

oblaka chlóru

a duby usychají

já pláču tam, kam dopadají

Černý koně s červenýma ušima

seno sklízejí

plní se mraky deštěm

a jakoby ze stromů padalo jmelí

vlaštovky dotýkají se hladiny

větvičky neudrží listí

koně se neplaší