NEBESKÝ KLÍH

2000

autorské texty k obrazům a zvukovým instalacím

Oči popel

vodka voda

Tenkou nití propletená

v červáncích zrozená

špinavá a uštvaná

lílie otci nechaná

Je to cítit havrani poletují

déšt se vrací

beránek boží v kůži vlčí

kaluže a vody, olověné nebe

cheruby podzimní arabesky třesoucí

V hlubinách jedu průhledné pohyby stíny medůz

Popeleční středa

chleba ti nenalámou

kosti ti přelámou

Pálí stáda krav

a pasáčkům dezinfikují srdce

ovečky mění se v prach

až krvácí srdce

to, co visí ve vzduchu

to není strach

to, co visí ve vzduchu

z toho nemůžu spát

Takovému pláči břehy nestačí

pod kůží ocásky ještěrčí

v záhybech hladové pokání

na leknínech ropuchy spí

kouzelné zpěvy meluzín

První jarní den kdy zajíčci spí

první jarní den vlhkých stěn

kdy do bříška měst sněží

a nad šedivými bílými mraky

září slunce a taky v noci měsíc

kdy věštírny kdesy probouzí duši

aby zajíčci mohli snít

a z nebe sněžit

Mamá neopouštěj mě v dubový rakvi

padá jmelí s korunkou zlatavou

na křídlech ticha

v dubovém plameni pláč nekončí

ve tvém srdci slzy přelévají ryby

nebeskou nití sešívají

tu loď poslední mou milovanou

která mi odpustí strach samoty

a tichý smích

do kroužků holubů

ozvěny polibků něhy

tvé lásky na duši

Kam sahá okraj souše a moře

zpěvy rozechvělé zpěvy edenu

ó přijmi naše oslavy na těle i na duši

není slzí ani ohně

na vlnách osudu nebeský klíh

roztáváš jako arktické kamení

větrná mříž na tuto noc

výš a výš odchází pěna z půllitrů

Tak jako albín

jezerní pannu bych piloval

tak abych bílým mlokem se stal

a na dně jeskynních jezer v tichu usínal

Když slunce lehá do červánků

v purpurovým moři ulehne

beránci noci

Brzy jsem vstával den v snu bych oplakával

žabí kůže jsem hledal a našel pulce

tak i na nebi mraky bez draků

oblázky a otisky havranů

deky na trávě

povyrostly lesy

roztály ledovce

ó setmí se brzy

On bude na obou březích

z růžemi které dostal

dřív než kohout zakokrhá

před strašákem nestraš

V šílenství sní psi spolu

sovy šípkový

na jazyku zlámaná stébla ostrovů

našel jsem vlčí skálu bez dechu

v údolí salamandrů v údolí duší

to co pod sudem zní

netopýří a můří komáří

poletuje postrojuje sítě pavoučí

na černém rozlité žluté skvrny

ten pohyb pomalý na místě neudržíš

na tomto místě ocas neztratíš

jen navracíš démanty pohybů

v srdci tvým v údolí salamandrů

našel jsem vlčí skálu

slzy serafů

sny v šílenství

psi na řetězu

a ty kteří vyjí

Matyáši

dřív než kohout zakokrhá

hloubáš v klubíčku

v kolébce ti sudičky

zahřívají prstíčky

a do tří králů

přerosteš i vránu

klap klapi klap

tys náš zakuklenej

kulihrach

Sám bez sebe v tichu sedí

oči zavřené

hluboké duše bezbřehé

vysouší údolí slzavé

v tvé milosti

jsou neočekávané smrti

Stopy... stopařům

Bez noci

ztrácí se stín

já jsem stínem svým

Bez dechu v ledovém vánku

na trnce se krčí

srdíčka ptačí

Noc je jasná

zavřel jsem oči a viděl hvězdy

korábem přítomným jsem se stal

bílá smrt je milosrdná

vodou i ohněm posvěcená